• Tento druh je jedním z nejčastěji chovaných u nás, což však neznamená, že je méně náročný na chov. Uvádí se, že je tato želva nejodolnějším druhem suchozemských želv. Údajně je výskyt její přirozený výskyt zaznamenán v Rusku u Volhy. Standardně obývá suchou písčitou a jílovitou půdu s rozptýleným kamením, která je řídce porostlá keři s přístupem slunce a možností stínu.

Podmínky k chovu

• Teplota v noci: 18°C
• Teplota ve dne: 26°C, bodově až 35°C
• Vlhkost: nízká – vůbec nerosit(koupat ano), jinak hrozí hniloba a plíseň krunýře
•  Rozšíření: Írán až Pákistán
• Zimování: alespoň jednou za čas nutností. Uvádí se, že nezimované želvy mohou mít později problémy s játry. Nezimované želvy se také s největší pravděpodobností nespáří.

• Ideální teplota pro zimování je 5°C. Kolísavá teplota může způsobit velké problémy. Zimujeme zhruba od října do února. V teráriu minimálně 14 dní před zimováním snižujeme teplotu, želvu nekrmíme a koupeme ve vlažné vodě, aby se důkladně vyprázdnila. V žádném případě nezimujeme želvu jakkoliv nemocnou, a s nevyprázdněným trávicím traktem. V období horka se může objevit tzv. letní klid, kdy želva přijímá méně potravy a je méně čilá.

Popis

• Želva čtyřprstá má téměř kruhovitý kaparax, který je zabarven olivovo-žlutě a nejstarší části karapaxu pak hnědě až černě. Může dorůst do velikosti až 25 cm a váhy 2 kg. Jak už napovídá české pojmenování, na předních nohách má želva pouze 4 drápy. Samec má sploštělejší krunýř, spodní část je více prohnutá dovnitř (kvůli páření) a ocas je mnohem delší než u samic. Pohlavní dospělosti tyto želvy dosahují kolem desátého roku věku. Více záleží na velikosti a celkové kondici želvy, než na stáří.

• Želva nesvléká pokožku najednou, jako had, ale olupuje ji průběžně odíráním o kořeny, kůru nebo kameny. Nikdy ji samy neodlupujeme násilím. Mohli bychom tak způsobit želvě zranění.
• Tento druh spadá do Washingtonské deklarace o ochraně druhů (WA II).

Potrava

• Želvy přijímají z převážné většiny rostlinnou potravu. Důležité je krmit pestrou stravou, aby byly vitamíny a minerály v rovnováze. Vhodné jsou pampelišky – listy i květy, čínské zelí, jitrocel kopinatý, různé plevele, ale i jetel, hluchavky a další. Každý jedinec má specifické chutě, takže se může stát, že po některé rostlině se bude vrhat a některou odmítne. Dobré je také nabídnout papriku, zelený hrášek, mrkev nebo ovoce, kterého by však mělo být méně, protože obsahuje mnoho cukru. Důležitou součástí je umožnit volný přístup k sepiové kosti, která je zdrojem vápníku. Moje želva volně položenou kost sama od sebe nejí, ale dávám-li jí ji z ruky, nebo nalámanou a namíchanou k zelenině, pochutná si velmi ráda.
• Vodu želvy většinou nepijí. Pokud budete želvu 3x týdně cca 10-20 minut koupat, miska s vodou není nezbytnou součástí viz. „terárium“. Jednou za čas je možné nabídnout želvě kousek libového hovězího masa, nebo vařený vaječný žloutek(opravdu však jednou za delší čas).

Terárium

• Ideální je, pokud máte možnost mít želvu venku, pak je ale nutné zajistit úkryt před sluncem a deštěm, přístup k vodě, zabezpečení spodní části výběhu, neboť želvy rády a dobře hrabou a jsou schopny se podhrabat a utéct. Také je dobré zabezpečit výběh zvrchu, aby se přímo k želvě nedostala kočka nebo kuna.
• Velikost terária záleží na velikosti želvy. Vhodnou velikost spočítáme tak, že délku krunýře vynásobíme pěti. Stejné je to i se šířkou. Obecně však platí čím větší, tím lepší. Při chovu více jedinců pak k vypočítaným rozměrům přidáme ještě třetinu velikosti na každého dalšího jedince.
• Dno je možné pokrýt oblázky s rašelinou, mulčovací kůrou, nebo kokosovým vláknem, které však není moc vhodné pro svou vlastnost bobtnání. Které může při pozření ucpat zažívací trakt.

• Terárium musí mít v jednom místě umístěný zdroj tepla, kde bude větší teplota než v okolním prostředí. K tomu je možné využít bodovou žárovku. Dále by však mělo být opatřeno UW zářivkou, která dodává želvě potřebný vitamín D, který je přirozeně získáván ze sluníčka.

• Želvy rády "šplhají" a schovávají se. Proto je vhodné s ohledem na bezpečnost vytvořit členité prostředí.

• Miska s vodou být v teráriu nemusí, pouze v případě, pokud jste ji schopni zajistit 3x týdně koupání ve vlažné vodě. Želvy většinou nepijí, ale výjimka potvrzuje pravidlo. Želvy se velmi rády koupou a udržují tak pokožku a krunýř ve správné kondici. Když už tedy misku použít měla by být o něco větší, než je samotná želva a hluboká pouze tak, aby do ní želva pohodlně vlezla a nemohla se utopit. Protože se želvy do vody rády vyprazdňují, je třeba pravidelně, nejlépe každý den vodu měnit. Výkaly z terária odstraňujeme vždy co nejdříve, abychom zabránily výskytu parazitů.
• Dekorace zadní stěny je na libovolném výběru. Pokud chceme použít rostliny, je vhodné je umístit tak, aby je želvy nemohly okousat, nebo poškodit kořenový bal.

HUGO