Ač je pátek třináctého pro mě jinak celkem normálním dnem, tak letos v červenci tomu náhoda napomohla trochu jinak. V pátek mělo startovat VZMSBKSaPP (výjezdní zasedání minulých, současných a budoucích členů KS a přidružených přátel) Tedy mých kolegů. Cílem byl festival České hrady - Točník. Plány na pořádnou kalbu ovšem brzy vzaly za své. Původních určitě jedoucích 10 lidí se během předchozího týdne začalo postupně scvrkávat díky jednomu zánětu močáku, jedné návštěvě tchýně, kvůli které nejeli další 3 lidé přidružení k této osobě, zákazu rodičů jednoho a jediného z nedospělých účastníků zájezdu a nakonec po přesunutí odjezdu na sobotu v 5 ráno v sobotu ještě jedna teplota a střevní potíže. Z KS jsme tedy jeli dva. A k tomu ještě připočtěme 3 další, kteří sice měli jet samostatně, ale nakonec se z našeho čirého zoufalství připojili k nám. Celkem tedy 5 lidí. Páteční odjezd se tedy přesunul na sobotu. Já z chaty autem, ostatní vlakem. Sraz v půl dvanácté na fesťáku. v půl dvanácté volám Fejtymu kde že je jako najdu. Tak že prý ve Zdicích na obědě. Díky obědu a ujetému busu kyvadlové dopravy čtyři stateční vystupují v Točníku v půl druhé, tedy s dvouhodinovým zpožděním. Vzhledem k mé poslední informaci, že ač si s sebou spacák nikdo nebere, pojedou moji spoluúčastníci vlakem v 5 ráno. Stan  bude potřeba na přečkání noci! Stan tedy v prázdné dvouhodince stavím na posledním volném místě vedle plotu s kurníkem. Do samotného místa dění se dostáváme kolem půl třetí. A protože se zatím v kotli (doslovně v pekelné výhni) pod pódiem zatím nedá díky vedru vegetit, zašíváme se do lesa do blízkosti scény 1. Během toho padá rozhodnutí, že milí pražané to tam do rána nevydrží a proto chtějí stihnout poslední vlak kolem půl jedenácté. Tedy v 9 z Točníku pěšky do Hořovic.

V okamžicích, kdy na scéně 2 hrají pro nás nezajímavé kapely mastíme prší s německými dvouhlavými kartami. Petra neustále nadává, že jí to nebaví když pořát vyhrává. Pak zase nadává, že ji nebaví, když pořád prohrává. Nakonec prohlašuje, že nepozná co je svršek a co král a že jí to nebaví vůbec.

Tom už lehce v náladě díky dvěma jointům, které stačil za tu dobu spravit prohlašuje, že účelem hry je zkončit dříve než ten poslední. Toť myšlenka otce Fura pro dnešní den. Ze zoufalství se vydáváme hledat dvojníky známých osobností, které už nakonec díky vedru vidíme všude. A světe div se, oni se opravdu v 9 sebrali, že jdou na vlak. Nu což, já si to sem přijela užít. už po tmě balím úplně mokrý stan od rosy a volám tátovi na chatu, zda by pro mě nemohl v jednu v noci přijet. Nakonec sama, se stanem a baťohem stojím v kotli a z plna hrdla vyřvávám písničky Divokýho Billa a za hodinu ještě Kryštofa. Po druhé hodině uléhám s topinkou a půlkou ogrilovanýho buřta, co jsem našla v kuchyni do spacáku na zahradu a tiše si něco přeju při padajících hvězdách. Už teď se těšim na další povedenou akci KS :-)